Hnutí Víra a Světlo vzniklo na pouti do Lourdes o Velikonocích v roce 1971. Zůčastnilo se jí na 12 000 poutníků z 15 zemí, z toho 4000 mentálně handicapovaných. Pouť měla těmto lidem pomoci nalézt své místo v církvi a ve společnosti.

Tehdy vznikl zárodek mezinárodního společenství, které dnes sdružuje lidi s mentálním postižením, jejich rodiče a přátele, zvláště mladé lidi. U zrodu myšlenky těchto komunit stáli Jean Vanier a Marie-Helene Mathieu.

U nás nalezly myšlenky Jeana Vaniera, vize komunit Archa a hnutí Víra a Světlo svůj prvni ohlas na půdě ještě nerozdělené Československé republiky krátce před pádem komunismu v roce 1989. Svůj podíl na tom měla tajná návštěva Jeana Vaniera v Čechách, stejně tak i kontakty některých lidí ze Slovenska s polskými komunitami hnutí Víra a Světlo. První komunita v Čechách vznikla v roce 1990 v Praze, během dvou let však zanikla.

O rok později - v říjnu roku 1991 - se poprvé sešli mentálně handicapované děti a mladí lidé, jejich rodiče a přátelé v Brně a vytvořili další komunitu, která si začala říkat Žabky v kaluži.

Na podzim roku 2000 pak vzniklo druhé společenství v Praze z rodičů mentálně postižených dětí, kteří se již delší dobu scházeli a v myšlenkách Víry a Světla odkryli to, co již delší dobu hledali.

Na podzim roku 2000 se také začalo připravovat rozdělení společenství Žabek v kaluži, které trvalo celý následující rok. Výsledkem tohoto dělení se kromě Žabek v kaluži staly také dvě nová společenství, z nichž jedno si říká "Sluníčka ze studánek" a druhé "Vlaštovky Sv. Františka".