„Každý člověk, ať jsou jeho scchopnosti a omezení jakékoli, se podílí na společném lidství. Má jedinečnou a posvátnou hodnotu a má stejnou důstojnost a stejná práva. (…)

Lidé s mentálním postižením mají často schopnost spontaneity, úžasu, pravdy a přijetí. Ve své bezbrannosti a křehkosti mají dar dotýkat se srdcí a vyzývat k jednotě. Jsou také pro společnost živou připomínkou podstatných hodnot srdce, bez nichž vědění, moc, i veškeré jednání ztrácejí smysl a míjejí se svým cílem.“

Jean Vanier, zakladatel hnutí Víra a Světlo

Víra a Světlo je hnutím společenství. V srdci těchto společenství jsou lidé zranění různým stupněm mentálního postižení. Jsou obklopeni svou nejbližší rodinou a přáteli, převážně mladými lidmi.

Lidé ve společenství nebydlí trvale pohromadě, ale setkávají se v pravidelných intervalech, jezdí spolu na víkendovky, na tábory atd. Vytvářejí mezi sebou pouta, která prohlubují společnými modlitbami. Tyto komunity obvykle tvoří kolem 30 lidí.

Mentálně hendikepovaní lidé mají skrze hnutí Víra a Světlo šanci poznat a rozvinout své osobní dary a nalézt zde radost a přátelství.

Pro rodiče a sourozence je hnutí Víra a Světlo nabídkou podpory v jejich zkouškách. Pomáhá jim objevovat vnitřní krásu jejich dítěte. Pomáhá jim poznávat, že pokud jejich život poznamenalo, může jej také přetvořit a obohatit.

Asistentům (většinou si však říkají přátelé – tuto službu vnímají recipročně, nejde jim jen o výpomoc, ale o budování vztahu s handicapovanými lidmi a jejich rodinami), dávají postižení možnost zažívat svět něhy a přátelství, naslouchání a víry. Svět, který roste z potřeb slabého a bezbranného člověka.

Asistenti nejsou k dispozici pouze na pravidelních setkáních, ale také během týdne v běžných situacích – doprovod do školy, odpolední hlídání apod.