Tábory

Chceme pomoci našim dětem s postižením poznat to, co děti „zdravé“ mohou běžně zažívat každé prázdniny. Zážitky z celotáborové hry, opékání buřtů, koupání v potoce apod. Celotáborová hra byla koncipována tak, aby se mohli zapojit úplně všichni – děti s postižením, jejich sourozenci, rodiče I přátelé. Myslím, že se nám vydařilo to, oč jsme se náplní tábora snažili – lidé mohli prožít radost ze života ve společenství a uvědomit si, že každý tu má své místo. S ohledem na individualitu každého jednotlivce se nám podařilo vytvořit společenství, ve kterém jsme zažili hodně krásných okamžiků, jež zjevně obohatily nejen děti, ale i jejich rodiče a přátele. Někteří z přátel a rodičů zde získali chuť zapojit se aktivně do života společenství, které se bude i nadále scházet jednou za měsíc v Praze. Během týdne nás navštívilo rovněž několik rodin, které se nemohly účastnit celého tábora. Ti, kteří přišli poprvé, byli osloveni spiritualitou společenství , což bylo pro nás velkým povzbuzením.

Víkendovky

Pobyt dětí v nedomácím prostředí. Děti jsou zde bez svých zajetých rituálů a je to pro ně velká zkušenost. Navykání si na jiné denní rituály, jiné časové rozvržení dne. Cílem je nechat děti prožít jiný způsob spaní, stravování a obslužnosti. Je to pobyt od pátku do neděle vždy v bezbariérové budově. Je to vlastně takový malý tábor. Často se stává, že rodiče pošlou na víkendouvku pouze děti.

Soboty

Pravidelné setkání všech rodin s dětmi a s přáteli. Cílem je A) sejít se a povídat si o našich radostech a strastech. B) přiblížení biblického příběhu a jeho zvěsti C) „muzikoterapie“ – hodně zpíváme a všichni hrajeme na spoustu hudebních nástrojů (děti s postižením velmi dobře vnímají rytmus) D) Je to také čas, kdy se rodiče mohou plně spolehnout na to, že je o jejich děti postaráno. Setkáváme se každou druhou sobotu v měsíci.

Program setkání

Vždy začínáme společnou písničkou. Rádi zpíváme a naše děti nás doprovázejí tancem a hrou na rytmické nástroje všeho druhu. Pak si vzájemně vyprávíme o dobrých věcech, které nás potkaly. Mnohdy se to velmi úsměvné, jindy trochu smutné – to, když některého z nás trápí nemoc nebo bezmoc. Po dalších „svítákových“ písničkách následuje povídání o předem připraveném biblickém příběhu. Potom se přátelé s dětmi a rodiče rozdělí. Rodiče zpravidla zůstávají sedět a pokračují v debatě o biblickém příběhu. Povídají si o společných problémech a překážkách. Často se najde společné řešení a mnoho rukou, které chtějí pomoci. Přátelé a děti odcházejí ven a tam si hrají a téměř vždy něco vyrábějí – většinou nějakou potřebnou kulisu k programu. Když nás hry a debaty omrzí, tak se znovu sejdeme společně a vracíme se k biblickému příběhu – pokoušíme se ho dramaticky, pantomimicky ztvárnit. Pak následuje svíčková modlitba a tanec světla. Na závěr setkání se snažíme spořádat dobroty, které jsme si přinesli. Některá setkání končí až pozdě večer, kdy se přátelé a někteří rodiče ještě sejdou v tančírně.

Naše rituály

Úvodní vítání a sdílení – hned po uvítání a písničce se snažíme podělit se o pěkné zážitky, o radost, o hřejivé věci, které nás potkaly. Ne vždy se nám však podaří zůstat u radostných okamžiků. Způsob, jak si předáváme slovo je pokaždé jiný – uždibování kuliček z hroznového vína, přehazování klubíčkem atd.

Svíčková modlitba – to si posíláme dokola svíčku, každý si ji může u sebe podržet a nahlas nebo v duchu vyslovit nějaký dík nebo prosbu. Pokaždé, když se svíčka posílá dál, zpíváme společně „Kyrie eleison“. Svíčku drží v dlaních i všechny naše děti.

Tanec světla – je to tanec, který je společný všem komunitám Víry a světla. Tančíme a zpíváme jej v kruhu a zároveň zpívaná slova symbolicky znázorňujeme gesty.

Našli jsme místo

Snažili jsme se najít sbor, který by pro nás byl tím domovským – kde nám nepůjčí jen sborovou místnost, ale dají nám kousek sebe a otevřou náruč pro nás. Bylo nám jasné, že po ročním putování po evangelických farách v Praze je nejvyšší čas zakotvit. Takové místo jsme našli a jsme za to vděční – „ve Střešovicích nejsou suchaři“!

Nejsme společenství, které je zaměřeno pouze na potřeby našich dětí (to samozřejmě především), ale jeden každý z nás vytváří prostor, kde mohou růst všichni – rodiče, děti i přátelé. Vznikli a dále vznikají zde přátelské a láskyplné vztahy, vztahy zodpovědné a tolerantní a vzájemně obohacující.

Eva Drozdová

Tanec světla

Věříme na světlo v temnotách,
které ne věky pro všechny svítí.
Společně dojdeme do města,
jehož chrám se jak drahokam třpytí.
/:Tobě otvírám srdce své,
kéž mě naplní Tvůj pokoj.:/